Historie školy v Moravských Budějovicích

 

Založení školy

            Ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století v českých zemích vzrůstal počet národně uvědomělých lidí, kteří byli ochotni bez osobního zisku pracovat pro blaho veřejnosti a povznesení kulturního ducha národa. Tito lidé se začali scházet v rámci nejrůznějších organizací a spolků. Stejný vývoj se týkal i Moravských Budějovic. Na počátku 20. století mělo město sice necelé 4 000 obyvatel, ale mohlo se chlubit pestrým kulturním životem. Od 60. let 19. století zde fungoval Čtenářský spolek slovanský Budivoj, který si vzal na starost organizaci kulturní a vzdělávací činnosti. Z iniciativy jeho členů byla založena městská knihovna a postaven Národní dům, dnes známý jako tzv. Beseda. Mezi čestné členy spolku patřili Antonín Dvořák a Zdeněk Fibich, který věnoval Moravským Budějovicím dvě ze svých skladeb. Kromě Budivoje působila ve městě řada dalších spolků kulturního, sportovního, osvětového či politického zaměření.

      Významný mezník v hudebním životě Moravských Budějovic představovalo založení mužského pěveckého sboru roku 1919 zásluhou soudního rady a výborného tenoristy Antonína Pospíšila. Sbor získal název Pěvecké sdružení Foerster na počest skladatele Josefa Bohuslava Foerstera, jehož strýc působil v Moravských Budějovicích jako ředitel kůru a učitel houslí a zpěvu. Nejvyšší úrovně dosáhl sbor pod vedením Ferdinanda Vodičky, který sem dojížděl dvakrát týdně ze Znojma. Po jeho odchodu vyvstala mezi členy sboru myšlenka založit ve městě hudební školu vychovávající zdatné muzikanty a hudebníky, kteří by v budoucnu mohli navázat na hudební tradici města. V té době se na jihozápadní Moravě nacházely pouze dvě hudební školy, jedna ve Znojmě a druhá v Jihlavě. Pokud mělo dítě zájem o odborné hudební vzdělávání, muselo dojíždět, což vyžadovalo nemalé finanční i časové náklady. Další možností bylo studovat hudbu u soukromého učitele. V jubilejním roce 1928, kdy se slavilo deset let od založení Československé republiky, bylo zvoleno čtyřčlenné kuratorium, jež mělo za úkol zrealizovat myšlenku založení hudební školy. Kuratorium podalo svůj návrh spolu s prosbou o finanční pomoc a zázemí městské radě, která požadavku vyhověla. Dne 9. května 1928 tak byla založena Městská hudební škola.

První léta

            Po samotném založení školy přišly na řadu problémy praktičtějšího rázu. V první řadě bylo potřeba získat dostatečné množství žáků. Členové kuratoria vzali věc do vlastních rukou a oslovili rodiny, u kterých předpokládali, že budou mít zájem o hudební vzdělání svých dětí. Tímto způsobem získali prvních 39 zájemců.

           Dále bylo nutné vyřešit zázemí školy a její hmotné zajištění. V této záležitosti se kuratorium obrátilo na městskou radu, která škole poskytla dvě místnosti v budově dnešní radnice v prvním poschodí, a hradila i otop a světlo v těchto prostorách. O finanční stránku se muselo kuratorium postarat samo. Podle toho byla stanovena výše školného, které muselo pokrýt platy učitelů. Měsíční školné pro jednoho žáka se tak vyšplhalo na 60 Kčs. V době první republiky, kdy se průměrný měsíční plat pohyboval okolo 1 000 Kčs, se jednalo o poměrně vysokou částku.

        Po vyřešení otázky zázemí a žáků přišel na řadu výběr učitelů. V konkurzu na učitele houslí byl vybrán čerstvý absolvent mistrovské školy Váša Holub (bývalý profesor hudební školy v Bělehradě). Na místo učitele klavíru se přihlásil jeho vrstevník, absolvent brněnské konzervatoře František Schäfer. Ten se stal také prvním ředitelem školy. Působil zde pouze jeden rok, poté odešel vyučovat na brněnskou konzervatoř.  Po něm se na místě ředitele během dalších dvou let vystřídali Vladimír Váša a Martin Charvát. Ve školním roce 1930 - 1931 začala na škole působit klavíristka Helena Wiedermannová. O rok později se stal ředitelem Váša Holub. Oba dva působili na škole až do roku 1945.

            Po finanční stránce si škola v prvních letech nestála příliš dobře. Školné 59 žáků nepokrylo potřebné výdaje. Proto se členové kuratoria obrátili s žádostí o finanční podporu na okresní, zemské a státní úřady. Získali tak pro školu trvalé příspěvky od okresu a Ministerstva školství. Velkou finanční pomoc představovaly i časté příspěvky nově zřízené Městské spořitelny, u které měla škola zřízený běžný účet, a dary soukromých osob. Škola se snažila zlepšit svou finanční situaci častým pořádáním koncertů a akademií. Z těchto aktivit získala mimo jiné i prostředky k zakoupení kvalitního klavíru.

 

Těžké časy

         Velkým otřesem nejen pro školu, ale pro celý okres znamenaly události roku 1938. Moravské Budějovice se po Mnichovském diktátu staly jako největší nezabrané město na jižní hranici Moravy centrem rozsáhlého území. Ze Znojma sem byla přesunuta řada veřejných, vojenských i hospodářských institucí a škol. Ve městě byly pořádány sbírky na pomoc uprchlíkům, kteří ve městě hledali zázemí. Politika ústupků spojenců a nenaplněná touha bránit náš mladý stát vyvolávaly u obyvatelstva pocity zmaru a beznaděje. Přesto se obyvatelé města nehodlali vzdát. Na Moravskobudějovicku začaly vznikat orgány největší české odbojové skupiny, Obrany národa.

            Tento vývoj se odrazil na celém fungování školy. Učitelský sbor sestával pouze z ředitele Váši Holuba, který zároveň učil hru na housle, a klavíristky Heleny Wiedermannové. Tito dva pedagogové si mezi sebe museli rozdělit výuku všech žáků školy, kterých bylo počátkem okupace přibližně šedesát. Škola byla nucena přestěhovat se do Dětského domova na Gymnazijní ulici (dnešní Jiráskově ulici, nyní sídlo firmy E-LIFE, s.r.o.). Jednalo se o dvě průchozí místnosti, které byly umístěny směrem do hlučné ulice. Učitelé si stěžovali na nedostatek prostoru a klidu k výuce, i na umístění školy daleko od centra města.

            Vlivem válečných událostí žáků rok od roku ubývalo, a ti, kteří zbyli, toho mnoho nenacvičili a často měli problémy dopravit se do školy. Atmosféru té doby dokresluje osobní korespondence mezi ředitelem školy a vedoucím úředníkem z brněnského Inspektorátu základních uměleckých škol, která svědčí o velké odvaze a snaze Váši Holuba i Heleny Wiedermannové udržet fungování školy za každou cenu. Škola tedy během okupace fungovala dál, pouze s několikaměsíční pauzou v letech 1944 - 1945, kdy zde neměl kdo vyučovat, neboť byli p. ředitel Váša Holub i p. učitelka HelenaWiedermannová v rámci tzv. totálního nasazení nuceni pracovat v moravskobudějovické továrně. Škola znovu zahájila činnost 15. října 1945.

 

Poválečný vývoj

          Po válce byl ustanoven zcela nový, šestičlenný pedagogický sbor. Na škole se nadále vyučovala hra na klavír i na housle, a nově i hra na trubku a od roku 1946 i hudební nauka. Ředitelem se stal ředitel kůru Karel Klatt, který zůstal v této funkci až do roku 1971. Škola se přestěhovala z nevyhovujících prostor do budovy starého hejtmanství (nyní Střední škola řemesel a služeb na Dobrovského ulici), kde měla k dispozici tři místnosti umístěné směrem na náměstí. Počet žáků se po válce rozrostl na 112. Každý z nich platil měsíčně 100 Kčs školného a k tomu jednorázově 20 Kčs zápisného. Platy učitelů se v té době vypočítávaly podle odučených žáků, za každého 80 Kčs. Škola se postupně zotavovala z válečného období.

        Ve školním roce 1949 - 1950 se škola opět stěhovala, tentokrát do místností starého gymnázia na Tyršově ulici (dnešní knihovny). Jako učebny zde posloužily tři místnosti v přízemí budovy.

         V 50. letech čelila škola problému s nedostatkem učitelů. Vyučoval zde pouze p. ředitel Karel Klatt s jedním učitelem. Tuto několikaletou situaci se podařilo úspěšně zvládnout a překonat. Během školního roku 1955 - 1956 nastoupil na místo učitele klavíru absolvent brněnské konzervatoře Jindřich Pečta, budoucí ředitel školy a výrazná osobnost hudebního života města. Roku 1958 se škola přestěhovala do budovy v bývalé Klubalově kavárně (dnešní budova Komerční banky) na ulici Františka Husáka.

         Škola se postupně vybavovala novými nástroji, získávala nové učitele, pořádala řadu veřejných vystoupení a účastnila se kulturních akcí města. V 60. letech přibyly k hudebnímu oboru ještě obory výtvarný a recitační a začalo se plánovat i založení tanečního oboru. Kromě již tradiční hry na klavír a na housle se zde již vyučovala i hra na akordeon a různé dechové nástroje.

         V roce 1971 nastoupil na místo ředitele Jindřich Pečta. Za jeho působení se škola rozrostla o pobočku v Jemnici a detašované pracoviště v Jaroměřicích nad Rokytnou. Spolu s Miroslavem Kratochvílem založil dětský dechový orchestr, z něhož vznikl dechový orchestr Budějovanka. Rozrostl se počet učitelů a s ním i žáků, jichž měla škola v této době přibližně 240.

         Po 17. listopadu 1989 došlo k politickým a hospodářským změnám, které výrazně ovlivnily i činnost a fungování školy. Učitelé spolupracovali na založení odborového svazu. Díky jejich společnému úsilí byla škola zařazena mezi základní školy jako tzv. školy uměleckého směru. V rámci toho se změnil název školy z předchozí Lidové školy umění na Základní umělecká škola.

     V únoru 1993 se škola opět stěhovala, tentokrát do budovy bývalých jeslí na Šafaříkově ulici (dnešní mateřské školy). Ve stejném roce odešel Jindřich Pečta z místa ředitele a zůstal zde nadále jako učitel. Na jeho místo byl na základě konkurzu zvolen Zdeněk Plaček, který na škole působil již řadu let jako vyučující hry na varhany a na klavír. Za jeho působení se škola roku 2007 přestěhovala do nově zrekonstruovaných prostor v budově Základní školy na Havlíčkově ulici, kde sídlí dodnes.

       Dne 1. srpna 2012 byla na základě konkurzu zvolena ředitelkou Ivana Šotkovská, která se tak stala první ženou na tomto postu.

 

Sídla školy    

1928 - 1938         budova radnice

1938 - 1945         budova Dětského domova na Gymnazijní ulici(dnešní Jiráskově ulici)

1945 - 1949         budova starého hejtmanství

1949 - 1958         budova starého gymnázia na Tyršově ulici

1958 - 1993         budova bývalé Klubalovy kavárny na ulici Františka Husáka 

1993 - 2007         budova bývalých jeslí na Šafaříkově ulici

2007 - dodnes     budova Základní školy na Havlíčkově ulici

 

Názvy školy od jejího vzniku po současnost

• od r. 1928  Veřejná městská hudební škola
• od r. 1949  Městský hudební ústav
• od r. 1951  Hudební škola
• od r. 1957  Základní hudební škola
• od r. 1961  Lidová škola umění
• od r. 1989  Základní umělecká škola

 

 

Historie školy v Jemnici 

        V roce 2018 slaví naše pobočka významné jubileum -  45 let existence hudební školy v Jemnici. Založena byla roku 1973.  O její otevření se zasloužil ředitel tehdy ještě LŠU v Moravských Budějovicích pan Jindřich Pečta. Od počátku zde působil pan Jaromír Nekula, který byl mezi žáky i rodiči velice oblíben pro svou lidskost a humor. Obsáhl výuku na trubku, zobcovou flétnu, akordeon a klavír. Žáci se za ním sjížděli z celého širokého okolí. Vůbec první učebna, kde výuka v Jemnici probíhala, se nachází v přízemí budovy bývalého soudu na Husově ulici, v místě, kde našla „ZUŠka“ útočiště v současné době. Ve skromných podmínkách se učilo i v dalších letech.  V následujícím období zaznamenává škola rozmach, v personálním obsazení učitelů dochází k častým změnám.

     Do roku 1988 se domovem školy stal bývalý internát lesnické školy, kde se vyučovalo ve třech učebnách. Prostor pro pořádání školních koncertů a besídek zde ale nebyl. Tyto akce se odehrávaly v sousedním Domě pionýrů a mládeže, kam se vždy musel přestěhovat klavír. V následujícím období zaznamenává škola rozmach, v personálním obsazení učitelů dochází k častým změnám.  Až teprve rok 1988 přinesl malé pobočce stěhování do budovy České spořitelny. Veřejnost byla zvána na školní koncerty a přehrávky, neboť největší učebna se nacházela v bývalé obřadní síni. V tomto roce také uspořádali učitelé zajímavý koncert. Pianino se tentokrát stěhovalo do jinak pro veřejnost nepřístupného zámku. Hudba po mnoha letech rozezněla zámecký sál, který důstojníci armády využívali jako jídelnu, a posluchači ho zaplnili do posledního místečka.

          Další stěhování čekalo na učitele v roce 1992 a to do budovy bývalého soudu, kde se dělili o prostory se základní školou. Opět nebylo kde koncertovat. Školní akce se odehrávaly v sálku kulturního střediska na náměstí Svobody nebo v zasedací síni Městského úřadu, kam se díky nadšení učitelů vždy stěhovaly všechny potřebné hudební nástroje. Školní pianino se zapůjčovalo dokonce i pro kulturní program barchanických slavností a stávalo za jakéhokoliv počasí na venkovním podiu sokolovny.

      Nová etapa nastala pro školičku v roce 1997, kdy starosta města Jiří Tříska inicioval úpravy jedné z přilehlých zámeckých budov a pobočka získala sympatické prostory i se sborovnou a učebnou hudební nauky, která sloužila také jako koncertní sálek. Do něj město zakoupilo starší křídlo. Žáci byli vtaženi do rozmanitých hudebních projektů a akcí, které probíhali během celého školního roku. Pěstování umění otevírá člověku netušené obzory. Bohatství hudby formuje žáky, kteří se setkávají s rozmanitostí stylů, žánrů a kompozičních přístupů. Tvůrčí proud s jeho nekončící rozmanitostí uchvátil i malou pobočku. Nemohla zakotvit, v průběhu let se pro ni stále hledalo příhodné místo příbytku. Stupnice, akordy, etudy, allegro i largo, Bach či Ovčáci čtveráci - to vše se linulo z otevřených oken školičky, ať sídlila kdekoliv.  Nezapomínalo se na hlavní poslání hudební školy - výchova dětí k umění.

        Na sklonku roku 2010 získala pobočka konečně, díky podpoře města Jemnice, nové prostory pro základní umělecké vzdělávání. Přemístila se do horního patra bývalého soudu, čímž se vlastně vrátila na místo, kde její historie započala. Třídy přesahují svojí velikostí, kvalitní akustikou i moderním zařízením mnohé umělecké školy v České republice. Zde mají žáci i pedagogové pro svoji práci velmi dobré podmínky. Slavnostním koncertem 20. 12. 2010 odstartovala její další etapa.

          Výtvarný obor se stal plnohodnotnou složkou vzdělávacího procesu. Z původních náhradních učeben v základní škole, se stěhuje za hudebním oborem. Dochází ke změnám, k řadě úprav a oprav prostor školy. Zmodernizovala se, dovybavila hudebními nástroji, nábytkem, počítači, výukovými materiály.

         Škola zaznamenává rozmach. Přichází noví učitelé a žáci se zúčastňují a získávají úspěchy v soutěžích, vystupují na řadě veřejných akcí.  Během studia mají děti možnost aktivně se podílet na kulturním životě ve městě, soutěžit v rámci republiky, zahrát si v souboru, orchestru, vystavovat své práce na vernisážích a výstavách, zúčastňovat se různých kulturních a uměleckých akcí, jako jsou koncerty, operní představení, hudební exkurze, vzdělávací pořady, vernisáže.

      Dnes má už svoji historii, ale její poslání je stále stejné vzdělávat a vychovávat posluchače koncertů, návštěvníky divadel, výstav, lidi, pro něž se umění stává nedílnou součástí života, ať už v amatérském či profesionálním pojetí.